Začíná se jako v pohádce: Byl jednou jeden otec a měl tři syny. Nejstarší se jmenoval MATOUŠ II A, prostřední PAVEL II B a nejmladší Jiří II C. Byli to opravdu jeho synové? Písemné svědectví o tom nemáme, ale v lipůvských matrikách ani nikde jinde se žádný jiný Mermosek, jenž by je zplodil, nevyskytuje. Zda jmenovaní byli Janovi synové, můžeme usoudit podle jejich věku. Jan snad měl ještě další syny, kteří zemřeli. Dětská úmrtnost byla tehdy mnohem větší než dnes. Nepřímým důkazem, že jmenovaní tři Mermozci byli Janovi synové, jsou hospodářské písemnosti, urbáře a katastry. Jan je v záznamech druhé lánové vizitace roku 1671 uváděn na chaloupce bez pole, o Matoušovi, Pavlovi a Jiříkovi není v soupisu zmínka. Je to proto, že byli ještě nedospělí, nebyli samostatnými hospodáři. Dalším nepřímým důkazem o posloupnosti je to, že Jan nemá v matričních záznamech po roce 1692 uvedeny žádné děti, mají je tam ale všichni tři jmenovaní Mermozci /1/.

Podle narození dětí lze s jistou pravděpodobností tvrdit, že Matouš byl nejstarším Janovým synem a Jiří nejmladším. Janovi synové dospívali koncem 17. století, t.j. před rokem 1700. Hospodářské poměry byly pro ně příznivé. Na kuřimském panství bylo dosti půdy a nouze o mladé pracovníky. To jim umožnilo, že se dostali na vyšší hospodářskou a společenskou úroveň, než měl jejich otec Jan. Jan byl jen chudým domkářem, ze synů se stali sedláci.

Jan měl kromě synů pravděpodobně i dcery, ale nic o nich nevíme. Provdaly se před rokem 1692, takže jejich sňatky nejsou v matrikách. Janovou dcerou byla pravděpodobně Barbora, se kterou se setkáváme 20.5.1733, kdy byla za kmotru Jiřímu Putránkovi (Potrhánkovi) ze Svinošic. Barbora však mohla být i dcerou Pavla Mermozka, narozenou před rokem 1692.

Janův syn MATOUŠ II A byl již koncem 17. století na nějakém majetku v Nuzířově. Je to malá vesnice ležící dva kilometry na západ od Lipůvky, kam náleží farností i školou. Nuzířov patřil různým majitelů. Roku 1490 byl spojen s Lelekovicemi. Měl s nimi společnou vrchnost i osudy. V šestnáctém století byl Nuzířov s lelekovickým statkem majetkem Viléma Valeckého z Mírova a od něho jej získalo roku 1557 město Brno. Roku 1641 bylo v Nuzířově deset usedlých. Jeden z nich byl dvořák a několik mělo grunty s půldruhým lánem polí /2/. Lánový rejstřík z roku 1674 uvádí v Nuzířově také deset usedlých, někteří však byli jen domkáři s pronajatými činžovními poli /3/.

Z matričních záznamů se dovídáme, že Matouš Mermozek z Nuzířova měl za manželku Apolonii. Nevíme jak se jmenovala za svobodna, z které rodiny nebo vesnice pocházela, neznáme ani datum jejich sňatku. Vzali se patrně v roce 1692 nebo krátce před ním. 2. února 1693 /4/ se jim narodil syn, jemuž dali jméno Josef. Za kmotry mu byli Jakub Čech a jeho manželka Markéta z Malhostovic. Není vyloučeno, že Apolonie byla z Čechovy rodiny. Matouš měl možná s Apolonií více dětí, které se mohly narodit a zemřít před rokem 1692. V matrikách ani v hospodářských záznamech se však s nimi nesetkáváme. Stejně se nesetkáváme ani s Josefem a nevíme ani kdy zemřel, stejně jako nevíme kdy zemřel Matouš a jeho manželka Apolonie. Vše nasvědčuje tomu, že tato celá rodina vymřela.

Druhým Janovým synem byl PAVEL II B. Kdy se narodil opět nevíme. Podle věku udaného při úmrtí to bylo asi v roce 1660, nebo někdy po tomto roce. O pozdější době narození můžeme usuzovat z jeho sňatku. Ženil se někdy před rokem 1692 a to by mu bylo přes třicet let, počítáno od roku 1660. Pavel měl za manželku Polyxenu. Poprvé se sní setkáváme 14. května 1692, kdy byla Polyxena Mermoskin za kmotru Margaretě, dceři Jiřího a Roziny Hniličkových ze Svinošic. Druhým kmotrem byl Joanes Hloušek. Hniličkovi měli dvojčata. Druhému dítěti dali jméno Magdalena a na rukou ke křtu je nesl Jan Hostinský a Rosina Šoukalová. Všichni kmotři byli z Lipůvky.

S Polixenou měl Pavel šest dětí. Nejstarší byl KLEMENT III B. Kdy přišel na svět nevíme. Bylo to patrně před rokem 1692, takže jeho narození není v lipůvské matrice zapsáno. Zemřel 1767. Druhým Pavlovým synem byl KAŠPAR III B 1, narozený 5. ledna 1695. Zemřel 1750. Třetím dítětem byl zase syn. Dali mu jméno TOMÁŠ III B 2. Narodil se 12. listopadu 1697. Zemřel 1755. 3. října 1700 se Pavlovi narodilo další dítě. Zase to byl chlapec. Pokřtili ho FRANTIŠEK III B 3. Zemřel 1768. Pátý syn dostal po dědovi jméno Jan. Narodil se 29. ledna 1703 a zemřel po 6. červenci 1723 jako dvacetiletý mladík bez potomků. Posledním dítětem Pavla Mermozka a Polyxeny bylo děvčátko Judita. Narodila se 26. října 1706 /5/.

Pavel a jeho žena nežili v přepychu, ale narození dítěte bylo vždy velkou událostí a křtiny slavné. Jedním z kmotrů byl vždy šenkýř Doležal z Lipůvky, takže se křty asi pořádně zapíjely. Druhým kmotrem byl čtyřikrát Jan Poláček, šafář z panského dvora ve Svinošicích.

Pavel nebyl žádný boháč. Hospodařil na Lipůvce na malé usedlosti, na podsedku, který patřil v roce 1641 Strachotovi Heynému /6/. Pavel Merwozek je uveden v přípisku pocházejícím z období kolem roku 1700.

Byl jen podsedníkem, ale zastával na Lipůvce úřad purkmistra. Vrchnost si ho vybrala, protože uměl psát a také proto, aby pro ni vykonával rychtářské povinnosti co možná nejlaciněji. Rychtář totiž nebyl za svoji práci placen, ale odpouštěly se mu činže, naturální dávky a robota. Jako podsedník měl Pavel mnohem menší povinnosti než třeba lánový sedlák a když mu je vrchnost prominula, tak neutrpěla velkou škodu.

Rychtář měl značnou pravomoc, ale také spoustu povinností. Dohlížel, aby poddaní chodili a jezdili včas na robotu a nezkracovali dobu určenou k práci na panském. Přikazoval jim, kdy a kam mají jít nebo jet na práci. Rychtář za obec také jednal a schvaloval různá ujednaná opatření a podpisoval kvitance. Kromě toho dbal také na pořádek v obci. Pavel Wermosek zastával rychtářský úřad již v roce 1701 a hned počátkem tohoto roku měl nepříjemnost s vrchností.

Dne 12. února mu byla uložena pokuta 10 říšských tolarů za to, že zanedbal svou povinnost. Nehlásil pánům, že se na Lipůvce objevil nějaký zběh a neoznámil také, jaké má ten člověk úmysly. O zběhovi a jeho záměrech věděli i ostatní poddaní z Lipůvky a také pánům nic neoznámili. Proto vrchnost při vyšetřování požadovala, aby ani obec nezůstala bez trestu /7/. Delikvent není v protokolu jmenován, takže nevíme, zda to byl uprchlý poddaný nebo vojenský dezertér.

Po hospodářské stránce byl rok 1701 patrně nepříznivý, neboť lipůvská obec žádala vrchnost o zapůjčení ovsu. Pavel Wermausek vystupuje na Lipůvce jako rychtář ještě v roce 1711. Mezi jeho povinnosti patřil také odvoz palivového dřeva z městských lesů do Brna. Dřevo se vozilo na různá místa podle toho, kam páni poručili. Od sv. Jiří roku 1710 do 12. května 1711 odvezli lipůvští sedláci do Brna dvě stě dvanáct a třičtvrtě sáhu a pod dohledem pana Jana Lince je srovnali do hranic, aby mohlo být odměřeno. Přeměřovalo se proto, aby sedláci nějakou fůru nebo alespoň několik polen po cestě neukradli a neprodali. Dřevo se vozilo z robotní povinnosti, ale proto, že se dopravovalo dál než půl druhé míle (asi 11 km), vrchnost dávala poddaným za odvoz malou odměnu. Pro celou dědinu to bylo 10 zlatých padesát krejcarů, t.j. tři krejcary za sáh. Rychtář Pavel Wermauzek a purkmistr Pavel Pařízek tento obnos za celou obec převzali a vlastnoručními podpisy potvrdili /8/.

Pavel Vermouzek byl váženou osobou a býval jako rychtář často za kmotra. Chodil nejčastěji se svojí ženou Polyxenou. Kmotrovali spolu 11. červa 1718 a ještě v letech 1719 až 1721.
S Pavlem Mermouzkem se setkáváme ještě v urbáři dědiny Lipůvky z první poloviny 18. století /9/. Tam je asi roku 1700 připsán u podsedku, který vlastnil Strachota Heynej Pavel Merwozek. Snad byl na podsedek přikázán vrchností, nebo se tam přiženil. Jeho manželka mohla být dcerou předešlého majitele Strachoty Hejného. Pavel se měl určitě lépe, než jeho otec Jan. Měl kromě chalupy ještě pár kousků polí. Z tohoto majetku mu však plynuly povinnosti k vrchnosti, t.j. platy, jak byly podsedku připsány:

Zdá se, že Pavel byl dobrým hospodářem. Buď si přibral ke své usedlosti pár kousků polí, nebo mu je páni přidělili. Proto se mu zvýšily platy.

Pavel hospodařil se svou ženou Polyxenou na podsedku, který dostal později číslo 21 (Zvěřinova usedlost). Podle urbáře z roku 1725 platil Pavel ze svého hospodářství vrchnosti: o sv. Jiřím 29 krejcarů a 4/6 denáru, o sv. Václavu 28 krejcarů. V třetím platebním termínu, t.j. na sv. Martina o sv. Jiřím 12 krejcarů 3 a půl denáru, o sv. Václavu 12 krejcarů, o sv. Martině nic, o vánocích půl slepice. Dále odváděl pánům na vánoce půl slepice. Vejce nedával žádná /10/.

Platy, které Pavel odváděl vrchnosti nebyly velké. Jiné povinnosti nejsou v urbáři zapsány, není tam ani robota. Ta byla zapsána vždy pro celou kategorii poddaných. Chalupníci na Lipůvce měli udělat za rok 15 sáhů dřeva a jeden den v týdnu robotovat.

Jak dlouho a s jakým úspěchem Pavel hospodařil nevíme. Zemřel zaopatřen svatými svátostmi 8.7.1725. Poněkud přesnější datum jeho narození můžeme odhadnout podle věku udaného při úmrtí. Bylo mu 67 let. Podle toho se narodil roku 1658. Kdy zemřela jeho žena není známo. Naposled se s ní setkáváme 24. června 1724, kdy byla za kmotru dítěti Bartoloměje Matala z Lažan /11/.
Pavel Wermauzek žil tak, jako ostatní poddaní na Lipůvce. Obdělával svoje pole, kterých bylo u jeho podsedku nemnoho a když nerychtářoval tak chodil robotovat na panské pole nebo do lesa. Duševní potravou byla pro něj i pro ostatní vesničany návštěva služeb božích. V neděli se sloužila mše v kostelíku sv. Klimenta, který byl považován lipůvským farářem za kostel farní. U tohoto kostelíku se také pohřbívalo. Ve všední dny bývala mše, pro pohodlí farníků i duchovního správce, v kostelíku sv. Cecilie, jenž stával již ve 14. století na malém prostranství u dnešního pomníku padlých. Kostelík byl na mokřině a trpěl vlhkem. Proto vybudovala brněnská vrchnost roku 1750 pro lipůvské farníky nový kostel na výšině na západním konci vesnice. Přenesla tam i staré zasvěcení. To nebylo voleno náhodně. Svatá Cecílie je v kalendáři hned před svátkem sv. Klimenta, takže lipůvští odbývali oboje hody naráz. Stejně je drželi tři dny, takže se žádný svatý nemohl cítit ošizen.

Proti kostelu, na západním okraji prostranné lipůvské návsi, byla před rokem 1750 vybudována také fara. Na návštěvu kostela vrchnost velmi dbala, věřící museli jít alespoň jednou za rok ke zpovědi a přijímání a farář o tom na příkaz konzistoře vedl písemné záznamy.

Na Lipůvce, jako v každé farní osadě, bylo postaráno také o vyučování dětí. Kolem roku 1672 byl v obci učitel, ale bez stálého platu a bez školní budovy. Jistě se tam vyučovalo ještě i později a Pavlovy děti, Klement, Kašpar, Tomáš, František, Jan a Judita mohly chodit do školy. Pochybuji ale o tom, protože jejich potomci se ještě o sto let později podepisovali třemi křížky.
Pavlovi čtyři synové založili čtyři větve Vermouzků. Jeho dcera Judita neměla asi mnoho pozemských statků a možná ani štěstí. Oba rodiče již byli pod drnem, jí táhlo na dvacátý rok, ale ženiši se nehrnuli. Léta utíkala a jí hrozilo, že zůstane „na ocet“ a na obtíž bratrovi, který zdědí otcovu chalupu, nebo bude muset jít sloužit k některému sedlákovi. Kousla do kyselého jablka a provdala se ve svých pětadvaceti letech za vdovce Jakuba Berana do Lelekovic. Svatbu měli 14. května 1731 /12/.

1/SOAB, E 67, č. 83,
2/ AMB Rpt č. 152,
3/ SOAB D 1, č. 155a ,
4/ SOAB E 67, č. 83,
5/ SOAB E 67, č. 83,
6/ AMB Rkp č. 1058,
7/ AMB Rkp č. 1293, str 79,
8/ AMB, Zbytky registratur, karton 43, spis č. 109 (rok 1711),
9/ AMB Rkp č. 1058,
10/ AMB Rkp č. 155,
11/ SOAB E 67, č. 83,
12/ SOAB E 67, č. 83