Pohnutý život měla dcera Jana Vermouzka Anna (nar. 26.8.1773). Měla odvahu a životní sílu. Za svobodna, jako 27 letá, měla nemanželského syna Františka, narozeného 29.3.1800. František je Vermouzek jen podle jména, nikoliv po otci. Založil v Kuřimi rod Vermouzků, kteří vlastně Vermouzky nebyli. Kolik ústrků a pohrdání musela matka snášet při tehdejším nazírání na tento čin. Nezalekla se a měla za 7 let další dítě, Johanu (6.5.1807). Kmotrem oběma jejím dětem byl Tomáš Filka a jeho manželka Mariana. Na gruntě jí asi nebylo lehko, když se otec Jan potřetí oženil a když se mu narodily další děti, na gruntě, kde byl ženatý bratr František, kterému se také rodily děti.
Proto Anna, po narození druhého dítěte, odchází ke své nevlastní matce vdově Veronice, třetí manželce Janově, na domek č. 144, který Veronika měla, podle závěti manžela Jana Vermouzka, do smrti k užívání. Veronika byla jen o tři nebo čtyři roky starší než její nevlastní dcera Anna. Staraly se o dvě děti Anniny, Františka a Johanu a o dvě děti Veroniky, Františku a Antonii. Nejmladší Janovo dítě, Johana, umírá na tomto domku v roce 1806 na neštovice, ve věku 3 a 1/4 roku. Také Anino druhé dítě, Johana, umírá rovněž na neštovice 31.3.1808, ani ne rok staré. Tehdy, v Napoleonových válkách, byly epidemie neštovic velmi rozšířeny a umíralo na ně mnoho dětí.
Ženy se živily jak se dalo. Vydatnou pomocí jim byla výměna, kterou Veronika dostávala z gruntu č. 71. Veronika nezůstala vdovou. Dne 4.7.1814 se vdává za rolníka a vdovce Tomáše Bučka z Kuřimi č. 126. Jí bylo 45 let, jemu 66. Zdá se, že se Tomáš nastěhoval na č. 144 a bydlel tam. To dohnalo Annu k tomu, že se přestěhovala zpět na rodný grunt k bratru Františkovi. Ale ani tam ji nic dobrého neočekávalo. Vdává se proto ve svých 37 létech za vdovce Antona Filku, rolníka z Kuřimi č. 80. Svatbu měli 7.8.1815.
Na domku č. 144 bydlela dále Janova dcera Františka, která se odtud vdává 22.6. ve věku 20 let za Bernarda Popka, 35 let starého grenadiera mysliveckého praporu č. 17, který pocházel z Kuřimi z č. 100. Grenadýr Bernard Popek prodělal Napoleonové války.
Sňatkem s vdovcem Filkou neskončil těžký život Anny. Zdá se, že jí vdovec zemřel a ona se potřetí vrací i se svým synem na rodný grunt. Nic dobrého ji tam nečekalo, jen práce. Z gruntu č. 71 se žení její nemanželský syn František 8.2.1830, třicetiletý. Zakládá v Kuřimi rod. Zaměstnáním byl domkář, psaný na č. 71 a bere si Terezii, dceru Karla Šťastného, domkáře v Kuřimi, které je 22 let. Přiženil se na č. 93 v Podhoří. Domek dostává se svojí ženou do spoluvlastnictví a je tedy psán jako domkář a později jako čtvrtláník. V r. 1831 přikupuje od obce obecní špitálek se zahradou ve výměře 63 čtverečních sáhů za 32 rýnských stříbra a roční činži 2 rýnské a 6 krejcarů ze zahrady. Obec si ponechává předkupní právo na špitálek. Špitálek sousedil s Františkovým domem v Podhoří. Velmi se mu hodilo, že jej mohl koupit, zvláště zahradu, protože u jeho domku bylo málo místa. Špitálek stál za potokem, kde se říkalo „Na láznisku“. Snad v něm bývaly i lázně. V kupu se uvádí výslovně rýnské ve stříbře, protože kromě stříbrných peněz byly také peníze papírové, zvané šajny. Poměr šajnů ke stříbrné měně se ustálil zásahem vlády na 250 zlatých šajnů vídeňských ku 100 zlatých stříbra konvenční měny. Tento poměr se udržel od r. 1819 až do padesátých let. Byla to druhá měnová reforma po Napoleonových válkách. Oběma peněžními reformami klesly peníze v poměru 1250 : 100. Kdo měl pře rokem 1811 1250 zlatých v papírových penězích, tomu zůstalo po roce 1819 jen sto zlatých. Stříbrňáky hodnotu neztratily. Platily stále stejně.
Z Františkova manželství vzešly tyto děti: Nepomucena (18.6.1831 – 20.12.1833), JOSEF VIIC1a, 24.8.1833, Jan (26.12.1836 – 1840), Františka 2.5.1843, FRANTIŠEK VIIC1- (7.3.1849). Celkem šest dětí. Za kmotra všem dětem byl Ondřej Vermouzek, který byl nevlastním bratránětem Františkovým. František byl naopak zase za kmotra všem dětem Ondřejovým. Je z toho vidět, že příbuzenské svazky se mezi rodinami udržovaly a utužovaly. V r. 1853 měl František Vermouzek, domkář na č. 93 v Kuřimi jedno školou povinné dítě a přispíval na kantorův příjem šesti krejcary. Byla to patrně Františka. Ve válce, v roce 1866, za pruského vpádu, utrpěl František válečnou škodu na čočce a obilí a k náhradě ji odhadl na 14 zlatých. Zemřel 24.6.1877 na marasmus (sešlost věkem) a jeho žena ho následovala 24.4.1878. To již byli synové dávno ženatí a dcera vdaná.
Nejdříve se oženil starší Františkův syn Josef s Marií Vlkovou, služkou v Kuřimi. Bylo mu 22 let a jí 32. Svatbu měli 1.3.1855 v Kuřimi. Pocházela z Vlků v Moravských Knínicích. Děti spolu neměli. Bydleli na domku č. 94, bývalém obecním špitálku, který dostali od otce Františka. Tak bydleli Vermouzci v Podhoří pěkně pohromadě.
Josef byl domkářem. Za pruského vpádu utrpěl velké škody na polních plodinách i potravinách. Odhadl si je na 26 zlatých 70 krejcarů. /1/. Jeho manželka zemřela ve věku 46 let 12.5.1881 na chrlení krve. Kdy zemřel Josef není známo. Františkova dcera Františka se provdala ve svých 24 letech 13.5.1867 za vdovce Ferdinanda Pindriče. Pindričovi bylo 40 let a byl kovářským mistrem v Kuřimi.
Druhý syn František, zůstal na domku č. 93 a oženil se s Terezií, rozenou Vermouzkovou, dcerou Ondřeje Vermouzka, pololáníka v Kuřimi a Kateřiny, rozené Helánové z Moravských Knínic. Byla to sestra mého děda Martina z otcovy strany. Sňatek byl 4.2.1873. Ženichovi bylo 23 roků, nevěstě 32. On byl psán jako reservník 8. pluku pol. děl. Ona jako dělnice, asi při hospodářství. Bydleli na č. 93 a jsou tam psáni od 9.7.1884. Dům jim byl připsán při zakládání nové pozemkové knihy. Dostali jej podle protokolu z 9.7.1884 od Františkovy matky, Terezie Šťastné, která jej nabyla svatební smlouvou z 20.2.1830.
František, jemuž říkali strýc Kadlůj, býval kočím u města Brna, nejdříve v Kuřimi, snad na zámku, později na Vohančicích, kde mělo město dvůr, pak v Brně, kam se z Kuřimi odstěhoval. Nejdříve vozil hasiče, kteří měli stanoviště v zadním traktu radnice na Mečové ulici, pak byl kočím v plynárně. Tam ho můj otec, jako chlapec, chodil navštěvovat.
Domek v Kuřimi prodal 6.3.1894 do přízně, Františku Vlčkovi, který měl „tetku Cílku“, sestru mé babičky z otcovy strany, rozenou Vlčkovou z Kuřimi. Do pozemkové knihy si nechal vložit na domek zástavní právo na 1300 zlatých, které bylo 12.10.1895 vymazáno. Pohledávka byla asi zaplacena.
Manželé měli spolu 5 dětí narozených v Kuřimi. Františku, nar. 15.11.1873, Josefa, nar. 25.1.1875, který zemřel na souchotě 22.6.1877, Františka, nar. 25.6.1876, zemřel 16.3.1877, Václava, nar. 5.9.1877 a Ondřeje, nar. 23.11.1880.
Václav se vyučil cukrářem. Měl svůj krám na Pražské ulici v Brně. Oženil se, ale brzy po svatbě zemřel. Ondřej se vyučil zahradníkem. Pustil se na vandr. Pracoval někde v Německu, pak v Londýně. Vrátil se nemocný a zemřel bez potomků 20.7.1900 v Zábrdovicích. Nejstarší z dětí Františka se provdala za Ptáčka, pekaře, který pocházel z Horní Bobrové. Měli pekárnu v Husovicích. Rodiči a dětmi, které zemřely dříve než rodiče, vymírá větev Vermouzků z č. 93. Byli to však Vermouzci jen podle jména. Je to jedna z pěti větví Vermouzků, která v druhé polovině 19. století vymírá na souchotě.
František Vermouzek, – strýc Kadlůj -, jak se mu v rodině říkalo, se z Brna rád podíval do Kuřimi. Když se dostal do pense, nedalo mu to, nedovedl nečinně sedět, táhlo ho to k polní práci, k hospodářství. Několik roků byl u synovce Filipa Vermouzka na gruntě č. 17, kde mu pomáhal při každé práci. Františkova manželka Terezie, rozená Vermouzková, umírá 28.4.1909 ve věku 67 let na sešlost věkem.
František byl veliký, silný, ramenatý. Chodil trošku nachýlen, snad od těžké práce. Zemřel 26. .1913 v Husovicích, Havlíčkova 34, na vnitřní rakovinu. Dodnes tam žije jeho vnučka, provdaná Tauferová. Od ní jsem dostal Františkovu fotografii.
1./ Archiv okresního úřadu v Tišnově,