Velmi rozšířený je mylný názor, že ve feudální době se měli sedláci stále zle. Neměli se stále dobře, ale byla období, kdy se dobře měli. Od vnitřní kolonizace u nás, t.j. od třináctého a čtrnáctého století, kdy byly stanoveny platy za užívání polí, zvané činže, se peníze stále zvolna znehodnocovaly. Bylo to tím, že byly horší jakosti, razilo se jich více z jedné hřivny, jednak tím, že kov, ze kterého se razily, stříbro, byl lacinější. Za stejné množství peněz se dostávalo stále méně koupit. Platy a činže však byly stanoveny pevně počtem peněz „na věčné časy“. Ku cti vrchnosti nutno říci, že byly dodržovány a vrchnost nežádala více. Poměry sedláků se začínají horšit po husitských válkách, kdy byla země pustošena. Hodnota mince klesala, vrchnost 15. a 16. století již nemohla žít z činží, musela sama hospodařit. Zakládá dvory, pivovary, palírny, ovčírny. Při všech těchto podnicích je spousta práce, kterou konají většinou poddaní. Začínají se zvyšovat roboty.
V třicetileté válce ale ubylo obyvatel, grunty pustly a vrchnost je velmi často „sváděla“, t.j. skupovala a zakládala, nebo zvětšovala dvory. Při nedostatku pracovních sil nutila poddané k práci na dominikální půdě – zvyšovala roboty. Proti zavádění nových robot se poddaní bránili, dovolávajíce se starých zápisů a zvyklostí. Po třicetileté válce, kdy se naši předkové vyskytují jako sedláci, platí z gruntu činži a dávky naturální. Pro rolníka to ale nebylo tíživé. Co doma vypěstoval, nebylo tak těžké odvésti, jako hotové peníze. Pro jeho produkty nebylo velkého odbytu. Zhoršování hospodářské situace bývalo způsobováno jen neúrodou nebo válkou a nesnázemi s ní spojenými. Někdy také živelními pohromami nebo požárem. Za mimořádných poměrů, zejména ve válkách, klesala hodnota mince a stoupaly ceny produktů. Sedlák, jako prvovýrobce se neměl zle.
Vermouzci byli sedláci. Nejstarší Hanns byl sice jen domkářem bez polí, ale jeho tři synové, Matouš, Pavel a Jiří již byli alespoň chalupníky. Jiří, asi nejmladší z Hannsových synů, žil na Lipůvce. Marina, jeho manželka, mu tam porodila 16.3.1704 dceru, které říkali po matce Marina. Zdá se, že Jiří ovdověl a přiženil se na Skaličku. Na hospodářství tam není psán. Možná si vzal vdovu a majetek byl psán na děti z prvního manželství, jak to tehdy bylo zvykem. Snad měla v druhé Jiříkově ženitbě prsty i vrchnost a na její přání se musel na Skaličku přiženit.
Skalička, původně zvaná Skalice podle skály, je stará osada. Již v r. 1349 je připomínán ve vsi mlýn, tři lány polí, t.j. tři grunty a tři podsedky. V r. 1376 je tam připomínán poplužní dvůr. Ves patřila ke hradu Trmačovu a s ním různým majitelům, i mocnému rodu Pernštejnů. Tito ji prodali Benešovi z Vohančic a s tímto panstvím se za 22 000 zlatých dostala v r. 1700 k Brnu.
Před třicetiletou válkou byl na Skaličce celolán a 12 domků bez polí. Za války zpustlo 7 domů a ještě třicet let po válce v roce 1678 byly bez obyvatel. Půda kolem Skaličky není zvláště úrodná a odlehlost vesnice, špatné spojení se světem, nelákala k novému osazení pustých domů. V r. 1716 tam byly 2 pololány a 12 chalupníků, celkem 14 osedlých /1/. Roku 1793 bylo na Skaličce 16 domů se 78 obyvateli. Domů přibylo tím, že celolán byl rozdělen na 5 malých usedlostí. V polovině 18. století lidé nestáli o velké majetky, protože bývaly zatíženy velkými robotami a daněmi.
Od r. 1700 patří Skalička k brněnskému panství a je spravována z Kuřimi. Tam platili obyvatelé dávky a odtud jim rozdělovali robotu. Robotu oznamoval hejtman rychtáři a ten sedláky i ostatní na robotu posílal. Kromě robot byli osedlí povinni platy, naturálními dávkami a desátky kostelu. Roboty i dávky značně snižovaly životní úroveň sedláků, ale poměry nebyly všude stejné.
S druhou manželkou, Veronikou, měl Jiří syna Kristiana a dcery Ludmilu, Rosalii a Apolonii. Syn Kristian by se měl narodit asi v r. 1701 podle odhadu věku při úmrtí (72 let). To by se narodil ještě na Lipůvce a byl by zapsán v tamní matrice. Není tomu tak. Narodil se tedy již na Skaličce. Není zapsán ani v matrice farního úřadu v Újezdě u Černé Hory, kam Skalička farností patřila, protože tam matriky začínají až v r. 1712. Podobně tam není zapsána ani dcera Ludmila. Oba se tedy narodili mezi léty 1705 až 1712. Další dvě dcery, Rosalie a Apolonie, jsou narozeny na Skaličce a zapsány v matrice v Újezdě. Rosalie se narodila v roce 1713 a Apolonie 9.3.1716. Zápisy jsou nejasné a velmi těžko lze určit, zda jsou obě dětmi jednoho otce. Rosálie je psána jako dcera Jiřího Mrniauska a Veroniky ze Skalice. Apolonie jako dcera Jiřího Vermaučzka a Veroniky ze Skalice. Došel jsem k závěru, že jsou dcerami téhož otce. Matka je vždy Veronika a kmotry dětí jsou: Matouš Serzaunek (Zrzaunek) ze Skaličky a Magdalena Trtiliana z Lažan a podruhé Vít Trtílek z Lažan a Marie Zržaunková ze Skaličky. Je tedy Jíra Mrnaiusek a Jíra Vermaučzek tatáž osoba. Různost zápisů lze vysvětlit kolísáním jména. Moje tvrzení podporuje zjištění újezdského faráře, že jméno Mrnaiusek se v tamějších matrikách nevyskytuje.
Jiří měl tedy 5 dětí v období 12 let. Jíra je psán na Skaličce, ale nebyl majitelem usedlosti, není zapsán v urbáři. Zemřel mlád, ve věku 45 let dne 14.7.1716. Je-li údaj o jeho věku při úmrtí správný, tak se narodil v roce 1671.
Rodina na Skaličce nezakotvila. Dcera Ludmila se vdává v březnu 1734 za Matěje Procházku z Lelekovic. Sňatek měli na Lipůvce, kam tehdy Lelekovice farností patřily. Bylo jí tehdy 22 až 28 let. Sirotek Ludmila bydlela asi v Lelekovicích, snad u své sestřenice Judity, dcery Pavla Vermouzka, která je v Lelekovicích provdána od roku 1731 za Jakuba Berana. Kdyby bydlela na Skaličce, měla by svatbu v újezdském kostele a bylo by to zapsáno v újezdské matrice.
Rodiny se tehdy více stýkaly a podporovaly. Příbuzenské svazky byly silnější. Ludmila byla 15.3.1745 za kmotru Janu Kašovi v Lelekovicích a je psána Vermauzková, ačkoliv byla provdána Procházková. Kašové se s Berany a Vermouzky počítali do přízně. O dcerách Rosalii a Apolonii nevíme nic. Snad se provdaly do jiné vesnice, nebo na jiné panství.
Syn Kristian a Marina odešli do Kuřimi. Snad musel Kristian a jeho sestra Marina po otcově smrti, jako sirotci, do panské služby, do kuřimského dvora, jak to tehdy bylo zvykem. Oba si tam založili rodinu. Kristian se žení v r. 1735, Marina se vdává 19.1.1744 za Tomáše Podaného. Je-li to ona Marina, narozená 1704, bylo jí 40 let, když se vdávala. Do té doby byla asi u bratra Kristiana. Je při sňatku psána jako dcera zemřelého Václava Vermouzka z vesnice Skalička, ale tam žádný Václav nikdy nebyl. Je to zřejmě omyl.
1./ KAB Gubernium č. 93, dodatky