JAN VIII B1b , syn Josefa a Anny, rozené Vackové, čtvrtníka v Lelekovicích č.24, se narodil 1.2.1846. Byl jedním ze čtyř chlapců, kteří z deseti dětí rodičům zůstali. Měl po otci zaknihovaný podíl 153.70 zlatých. /1/. Doma na čtvrtlánu byl ženat starší bratr Josef. Jan se proto musel živit jinak. Dělal, co se dalo, při hospodářství i jiné příležitostné práce. Při sňatku je proto psán jako nádeník. Oženil se 1.2.1869 s Marií, rozenou Tišnovskou, z Ivanovic. Její otec byl Jan Tišnovský a matka byla rozená Kolaříková. Snoubenci byli opatrní, nebo měli přejícího otce. Řídili se heslem: „Napřed k notáři, potom k oltáři“. Den před svatbou nevěstin otec dal jim připsat domek č. 28 v Ivanovicích u Brna /2/ . Sám si vymiňuje zaplacení 200 zlatých po uplynutí jednoho roku pro Josefa Tišnovského. Snad to byl jeho syn, který byl tímto „vybyt“. Pro sebe si zajišťuje doživotní výměnek. Byl rád, že se mu dcera vdala, že se mladí ujali chalupy a kusu pole, protože sám je mohl jen těžko obdělávat. Byl válečný invalida. Ve válce v roce 1866 přišel o nohu.

Jan měl se svojí manželkou Marií 9 dětí: Barboru, nar. 13.10.1869, která zemřela již 17.3.1870, Františka, nar. 31.1.1871, Karla, nar. 4.5.1872, který zemřel 29.9.1873. Mrtvé děvče se narodilo 24.10.1874. Václav se narodil 8.11.1875 a zemřel 24.6.1882. Marie, narozená 6.7.1877, zemřela 1.3.1882. Františka, nar. 1.2.1880, zemřela 18.11.1880. Juliana, nar. 3.3.1882, zemřela jako dělnice ve věku 19 let.

Domek se zahradou, který Jan se svou rodinou obýval, stál u lesa, na stráni nad obcí. Vedla k němu polní cesta, která po dešti a zvláště na podzim , bývala neschůdná. Když Jan sklízel brambory, tak jich kladl až 2q na trakař a vozil je domů. Jednou se mu však jeho silácké výkony nevyplatily. Na rozmoklé cestě se téměř strhal. Klesl u trakaře a zakrátko zemřel. Zemřel 19.7.1882 ve věku 38 let. Zanechal po sobě dvě děti, Julii a Františka. Julie zemřela v 19 letech na TBC.

Podle pořádku, který byl udělán 20.5.1885, přechází jeho polovina domku na jeho manželku Marii a současně se zajišťují podíly dětem: nezl. Františkovi 110 rýnských a nezl. Julii též 110 rýnských a to s 5% úročením.

Matka držela majetek a nedala jej připsat synovi Františkovi IX B1ab, ani když se oženil 27.5.1901 s Helenou, rozenou Tlustošovou, tovární dělnicí z Mokré Hory. František byl rovněž dělníkem. Matka věděla, že František je nemocný, že nemá naději na dlouhý život. Zemře-li syn, nevěsta se znovu vdá a matka je pak u cizích lidí. Syn František skutečně brzy po svatbě, 16.6.1902, zemřel, ještě dříve, než se mu narodila dcera Anna 3.7.1902. Nevěsta se neprovdala. Marie Vermouzková zemřela v roce 1918 a odevzdací listinou z 5.3.1918 /2/ přechází majetek na snachu Helenu Vermouzkovou a nezl. vnučku Annu Vermouzkovou, každé polovina. Dcera Anna se provdala 11.11.1919 , jako mladé děvče, za Ondráčka. Dům č. 28 v Ivanovicích byl v roce 1926 prodán. Dnes je zbořen a na jeho místě stojí chata.

František byl střední postavy, snědé pleti a silným přistřiženým knírkem. Měl silný zdravý chrup a jeho siláckým kouskem bylo buď ukusovat ucha půllitrových pivních sklenic, nebo překusovat mince. Byl pracovitý jako jeho otec. Nestačilo mu však podělkovat u sedláků, pracoval jako balič nádobí v továrně v Brně na Nové ulici. Byl zakládajícím členem „Sokola“. Byl zde hospodářem a velice činným v dramatickém odboru.

Jan prý dostal astma, zápal plic a na ten zemřel. Jan a ani jeho syn František, nebyli vojáky. Prý měli na nohách křečové žíly. Oba zemřeli mladí. I když se zdáli silní a zdraví, sklátila je nakonec rodová nemoc této větve Vermouzků, tuberkulóza. Snad i proto nebyli vojáky. Takoví jsou tito Vermouzci ve vzpomínkách vnučky a dcery Anny, provdané Ondráčkové v Ivanovicích u Brna.
Anna je ve věku 52 let svěží, čilá, pohyblivá. Je střední postavy a má tmavé vlasy. Je dříč. Ať jde na trávu nebo na dříví do lesa, který mají hned u domu, nabere si toho tolik, že s tím sotva jde. Ráda pracuje a má ráda rychlou práci, která by se snad mnohým, pomalejším lidem mohla zdát povrchní. Je ukřičená a paličatá po Vermouzcích. Nezapře rod. Její manžel zná její dobré i špatné vlastnosti, rozumí jí a mají pěkné manželství obdařené 6 dětmi.

Ivanovice, nazvané podle Ivana, jsou prastará osada ležící dnes na samém obvodu Brna, pod kopcem Babou. V době, kdy se tam Jan přiženil, měla vesnice ještě zemědělský charakter, i když již tehdy někteří její obyvatelé odcházeli za prací do Brna. Vesnice nebyla velká. V r. 1869 měla 35 domků a 201 obyvatel. Do roku 1890 vzrostla na 41 domků a 271 obyvatel. Vzrůst celkem nepatrný. Vesnice si zachovala zemědělský charakter a přebytečné pracovní síly odcházejí do Brna a usazují se tam na předměstích, blízko továren. Vermouzci i zde jsou původně rodinou zemědělskou. S dobou se mění na domkářskou a dělnickou. František, sám dělník, si bere za manželku rovněž dělnici.

Třetí syn Josefa a Františky, rozené Buchtové, FRANTIŠEK VIII B1ac, nar. 10.6.1850 v Lelekovicích, byl zedníkem. Na gruntě zůstal nejstarší syn Josef. Pětadvacetiletý se 6.2.1876 žení s šestadvacetiletou Františkou, dcerou Jana Zapletala a Mariany, rozené Zvátor, na Vranově č. 29. Tam také bydlel a zemřel dva roky po svatbě 25.4.1878 na rodovou nemoc TBC.
Jeho dcera Františka, narozená na počátku roku 1878 měla stejný osud. Umírá na TBC ve stáří dvanáct a půl roku 21.7.1890. Jiné potomky František neměl. Rod vymírá.
Ani nejmladší syn Josefův ANTONÍN VIII B1ad neušel osudu. Narodil se 20.5.1852, byl nádeníkem. Přiženil se na domek č. 70 v Lelekovicích. Za manželku měl Karolínu, rozenou Boranovou. Svatbu měli 16.2.1876. On měl 23 a ona 22 roků. Byli spolu něco přes rok. Antonín umírá 13.6.1877 bez potomků, na chrlení krve ve věku 27 let.

1/GK vl. č. 23 Lelekovice
2/ GK vl. č. 28 Ivanovice 2/ A VIII 569/17